Má cesta k pokusům
Celkově by to možná mohl být velmi dlouhý příběh, ale pokusím se to zkrátit. Rozhodně je mnoho lidí, kteří mají o dost vážnější důvody (hlavně ty zdravotní), k hledání lepších způsobů, jak žít svůj život. Já si myslím, že jsem na tom zatím nikdy nebyla tak zle, ale v mé hlavě se neustále míhají myšlenky, že bych něco měla dělat lépe. Bohužel jsem ten typ člověka, který to má trochu jako na houpačce :D = umím se rychle nadchnout, ale vydržet u něčeho už je ta druhá, složitější kapitola :D
Tak stručně k mému příběhu...
Od mala jsem velmi drobná (velký vliv má genetika), ale i s jídlem se u mě mamka hodně natrápila :D. Narodila jsem se s 2,7 kilo, mamka mě musela velmi často krmit, spánek mě moc nebavil... no prý mě měla chuť někomu prodat :D. Když jsem se už uměla najíst sama, tak byla ráda, když do mě dostala piškoty - upgrade byly piškoty namazané marmeládou :D. Maso do mě dostávala velmi těžko. Prostě mě to nikdy moc nechutnalo a to mi vlastně trochu zůstalo do dnes. Aby toho nebylo málo, tak ne jen má nízká váha a hubená postava, ale už ranného dětství mě trápí afty. Trochu začarovaný kruh - jak do mě dostat jídlo, když mě při každém soustu nehorázně bolela pusa? Doktoři mi vlastně nikdy moc nepomohli...
Velkým zdravotním problémem, který ovlivnil můj život, byla epilepsie. První záchvat jsem dostala v 7 letech a léčila jsme se s ní asi do 15 let. Naštěstí to nebylo tak vážné, ale o tak tato nemoc měla vliv na to, jaké věci jsem mohla či nemohla dělat. Což je vlastně trochu teď mimo témata, která bych tu chtěla řešit. Takže to jen pro doplnění ;).
Celý život se tedy potýkám hlavně s nízkou váhou a hubenou postavou, se kterou jsem asi nikdy nebyla spokojená a dost mě to zvlášť v období dospívání trápilo. O malých vnadách ani nemluvě... :D. Do toho se ještě přidalo akné, se kterým bohužel také bojuji dodnes (jedna z kapitol, ke které stále hledám všemožné).
Udělám větší skok, ať už to dále neprodlužuji. Prostě mé hledání mě nakonec dovedlo dokonce až do výživové poradny, kde jsem se snažila přibrat - což se kupodivu povedlo - ke svému svatebnímu dni, jsem předcházela s dva a půl kilem navíc, že jsem se skoro nevešla do šatů, které mi švagrová šila na míru :D. Avšak po svatbě nastal opět stres z práce (pracovala jsem tenkrát jako učitelka na ZŠ) a kila šla znovu dolů... Naštěstí jsem poté otěhotněla a ze 47 kilo jsem na konci těhotenství přibrala na 60 :D. Jenže po porodu jsem spadla opět na svou prapůvodní váhu ještě před nabírací dietou a opět měla 45 kilo.
O něco později mě má bývalá spolužačka přihlásila do svého programu u Herbalife, kde jsem se také pokoušela přibrat, avšak s rok a půl starým dítkem už to bylo o dost náročnější, takže mé pokusy nebyly bohužel úplně úspěšné a dlouho jsem u toho nevydržela, protože se prostě výsledky nedostavovaly, jak bych si představovala (problém, na který narazí mnoho lidí a vzdají to).
No a co mě vlastně dovedlo k Low carb dietě, kterou se teď snažím držet? Těhotenská cukrovka :D. Ano, doktoři ze mě byly nešťastní, protože jsem kvůli druhému těhotenství potřebovala nabrat, jenže těhotenská cukrovka mi v tom přeci jen trochu zabránila. Tak tady bych to teď zakončila. Protože nyní zkouším a zkouším a zkouším...